Čili snažili se vysvětlit to, co viděli, pomocí věcí, které vidět nejsou.

Markéta Kinterová se věnuje konceptuální fotografii, často s přesahy do veřejného prostoru. Její autorská kniha Kam oči, tam hlava vyšla v minulém roce v Nakladatelství Akademie múzických umění v Praze jako umělecká část dizertační práce s názvem Opoziční čtení veřejného prostoru, kterou v roce 2019 obhájila na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Vystudovala fotografii v ateliéru Pavla Baňky na Fakultě užitého umění a designu UJEP v Ústí nad Labem a absolvovala stáže na Department of Art and Art History, University of Connecticut, USA a na Fachhochschule für Technik und Wirtschaft v Berlíně. Je šéfredaktorkou časopisu Fotograf a ředitelkou stejnojmenného spolku, který provozuje Fotograf Gallery a Fotograf Festival. Od roku 2016 vede ateliér dokumentární fotografie na FAMU. Má za sebou řadu samostatných i skupinových výstav.

Zelená je krásnáJe uklidňující

A je neviditelná

My ji nevidíme

A my nejsme vidět

Nebýt vidět. Jedna z nejstručnějších definic soukromého prostoru. Co je soukromý prostor a co je prostor veřejný? Proč se nacházíme v pasti hmoty a daných cest a kudy z ní ven? Jak jsme se do ní dostali a jak s ní souvisí rozptýlená pozornost? A jak se v pasti chováme?

Nákupní centra, ulice, mosty, silnice, chodníky a hlavně zdi a ploty a další vrstvy nánosů prachu a klihu, který udržuje vrstvy plakátů alespoň po čas na svém místě, to vše tvoří povrchy stěn prostorových uspořádání. Další vrstvy nebo spíš úrovně odehrávající se na mentální, ale také žhavé, spalující a krvavé technologické rovině jsou virtuální nánosy, výboje z mozku do navigace a zpět, nánosy pikosekund obrazů, tun fotografií a uhlíkové stopy. A zase zpátky do reality nebo přesněji ke hmatatelnému okolnímu prostředí, na které si lze sáhnout, plivnout anebo odvrátit hlavu na druhou stranu.

My všichni přátelé

Ale jen někteří

Přijďte k nám, máme to tu hezké

Nikdo k nám nevidí

Vadilo nám, jak k nám bylo vidět

Najít klíče, odemknout, zabouchnout. Hygienicky zaopatřit, svléknout a cokoliv. Postarat se o své. Je to malý ráj, malý svět anebo je to jedno. Uděláme si to podle svého, proto přeci tak moc dřeme, takže teď je to naše chvíle. Náš klid.

Naše zóna. Přijďte k nám, máme to tu podle svého. Máme to tu levné, ale drahé.

A taky už toho máme dost. My dobře víme, co a jak.

Nechoďte k nám

A nechoďte ani okolo

Vadíte nám

Zelená nás uklidňuje

Příroda je zelená

My ji nevidíme

A my nejsme vidět