Filmogram

Vernisáž: 29.11.2007

koncepce výstavy: Michal Pěchouček, Helena Blašková

Filmogram #1, Filmogram #2

Označení filmogram v kontextu výstavy série černobílých realistických fotografií Michala Pěchoučka a jednoho foto-light-boxu působí jako provokace, nonsense nebo slovní hříčka, odkazující bezprostředně k fotogramům (tj. fotografiím vznikajícím tzv. bez užití aparátu). Pro fotogramy jsou typické světelně vykreslené předměty zanechávající po svém osvětlení siluety na světlocitlivém papíře. Technika vzniku fotogramů zdůrazňuje zejména strukturu a texturu osvětlených objektů, které utvářejí výsledný obraz. Slovní hra mezi fotogramem a filmogramem - odkazuje skrze médium fotografie k filmu - médiu, pro které je typická sekvenčnost ve snímání obrazu, a zejména záznam pohybu v kontinuálním průběhu času a jeho zprostředkování.

Michal Pěchouček tvorbou filmogramů nenavazuje na portrétní cykly ani na linii vyprávění dosavadních fotografických celků, ale spíše na formální stránku svých videí, pohyblivých obrazů, ve kterých (v některých případech) pracuje metaforicky a víceméně intuitivně s přímým odkazem na technologické konvence ve filmovém umění (Osobní vlak, Paternoster, Kočárkárna). Oba filmogramy na této výstavě nejsou popisné ani 'dějotvorné' k obsahu na fotografiích/ fotografickém materiálu, kde se jakoby 'nic neděje'.

Nicotnost zobrazovaného tak nepřímo odvádí pozornost k samotnému médiu, které je poodkryto nestandardním způsobem skrze přítomnost neexponovaných pruhů na negativech mezi jednotlivými snímky. Otisky mechanismu snímání fotoaparátu - 'pruhy' - v ryzí (Filmogram #1) nebo manipulované (Filmogram#2) podobě, jsou refrénem celé výstavy. Jako by se díky obrazovému řazení a poodhalení jinak ukrytého systému záznamu stalo z obou filmogramů časové kontinuum odkazující k procesu vlastního vzniku, tedy k obrazu, kterým sama fotografie z podstaty není.

Filmogram #1 je tvořen sérií 24 fotografií (respektive 48 expozic), které vznikly během jednoho dne. Při přirozených světelných podmínkách byly každou hodinu exponovány vždy dva pohledy. Dvě místa, dva opakující se pohledy, pojí horizont výsledného obrazu a fixace těchto záběrů během celých 24 hodin. Dvojice expozic jsou kontaktně vyvolány, velikost snímku odpovídá velikosti obrazů na negativním svitku včetně neexponovaného pruhu mezi fotkami (jeho šířka se překvapivě proměňuje). Formální přesnost a řád prezentace je protikladem ke škále technických, i autorsky nezamýšlených chyb, které jsou zaznamenány během téměř čtyřiadvacetihodinového světelného toku 48 expozic jednotlivých snímků.

Filmogram #2 je vertikální fotografický (filmový) světelný box, který na základě zjištěné kauzality velikosti obrazu na kinofilmu pracuje čistě náhodně opět s číslem 24 (jedná se o postupný rozklad velikosti jednoho snímku na kinofilmu v závislosti na standardní velikosti neexponované mezery mezi fotograficky snímanými obrázky na kinofilmu).

Objekty na obou filmogramech,' jakási' zástava z paravánů (Filmogram #1) a židle (Filmogram #2), jsou svou povahou naprosto zaměnitelné, a přitom tvoří obrazovou esenci celé výstavy, pro kterou je typická vazba mezi řízenou sekvenčností fotografického snímání a sdělením o časovém kontinuu vzniku těchto obrazových cyklů - filmogramů. Označení filmogram si lze v kontextu výstavy vyložit jako v úvodu zmiňovaný nonsense, nadsázku, slovní hříčku, ale i zcela konkrétně jako označení pro dva 'obrazové cykly' Michala Pěchoučka, které byly intuitivně vytvořeny pomocí fotografického materiálu.