Fotografie válek_2.část

Michal Czanderle | Fotografie válek | Ateliér Josefa Sudka

Linearita, determinovaná každým uskupováním obrazů na základě dějinné následnosti, vystupuje o to více v jednotlivých historiích filmu a fotografie, oč méně ji lze definovat jen na základě osamocené lidské paměti. Fotografické obrazy mající na jedné straně úlohu dokumentovat závažné civilizační událostI, přesněji události válečné, jsou výjevy  momentů, jejichž individuální drama a vypětí byly ustáleny pro budoucnost. Právě proto mají mnohé snímky tohoto druhu blíže naší paměti nežli samotné dění, důvody a následná bída válek. Na druhé straně tyto fotografie vytvářejí schéma a nástroj k přivolání jistých obrazů, jistých úseků temných stránek minulosti. Co nám ovšem nakonec vytane v mysli jsou právě a jen konkrétní technické obrazy-fotografické nebo filmové; dějinná paměť je tudíž zprostředkována dokumentem anebo spektáklem. Obecná závažnost a šíře konfliktů se na lineárně ubíhající časové křivce maže. Mizí hrůza následků, zůstává obraz detailu hrůzy, zbývá mentální a psychologický proces vnímání destrukce těla nebo kolapsu humanity.

Michal Czanderle došel k jednomu z možných uskupení fotografií na základě zmíněné časové linie, a to jak vývoje samotného média fotografie, tak náhledu na něj během válečných dějin. Po přisvojení konkrétního materiálu vytváří specifickou rekonstrukci těchto subjektivně vybraných snímků, která spočívá v její záměrně krátké životnosti; jde tedy proti původní účelnosti vakua dokumentární válečné fotografie. Výsledkem se zdá být metafora o tenzi mezi pamětí a snímkem časově vzálené události.  Historičnost daného média, charakter žánru a zpochybnění stálosti paměti nestálostí jejího obrazu,  jsou analyzovány do té míry do jaké jsme vůbec schopni oddělit problém utilitárního od problému humánního, subjekt od objektu, věc člověka od pojmu lidskosti.  

Radim Langer