Handbook to the Stars

Povědomí o práci maďarského fotografa Petra Pukluse měl u nás ještě nedávno pouze úzký okruh osob obdobného uměleckého zaměření. Odlišně se vyvinula situace na Slovensku, kam Puklus dvakrát zavítal na rezidenční pobyt organizovaný kulturní iniciativou BANSKÁ ST A NICA v Banské Štiavnici. Výsledkem prvního pobytu se totiž stal důležitý mezník jeho dosavadní kariéry - kniha Handbook to the Stars (Příručka ke hvězdám). Můžeme vítat, že právě skrze ni (a stejnojmenný výstavní soubor) se seznamujeme s autorovým přístupem k fotografii.

Podobně jako řada jiných vizuálních umělců, nepovažuje se ani Puklus za klasického fotografa, ale za umělce užívajícího fotografii. V knize Příručka ke hvězdám a stejnojmenném výstavním souboru operuje se snímky širokého žánrového záběru – městskými exteriéry, detaily architektury, interiéry bytu, aranžovanými zátišími, fotografiemi sochařských děl a dalších „objektů“, atd. Významné jsou přitom opakované narážky na oblast sochařské a objektové tvorby. Neméně důležité jsou tři způsoby, jakými fotografie prezentuje. Několik jich vystavuje samostatně, ve standardních rámech a pod skly. Do expozice zahrnuje ale rovněž svázanou knihu, v rámci níž snímky, a zejména ty, jejichž fragmenty se objevují na více listech, odkazují ke skutečnosti, že soubor je jakýmsi rozlehlým puzzle, přesahujícím formát a členění publikace. Poslední avšak zásadní formou prezentace snímků je pak nástěnné tablo se všemi třiceti dvěma knižními dvoulisty sestavenými do jednoho celku. Na něm vynikne jak promyšlenost grafického řešení knihy, tak především vnitřní logika celé konstelace, jež spočívá v provázanosti mezi obrazy, kterou divák následuje a interpretuje. Vnímání se dostává do pohybu po libovolné dráze obrazového mikrokosmu, vedeno příbuznostmi sousedících snímků. Aktivně generuje spojení mezi zdánlivě nesourodými obrazy. Tři módy prezentace souboru [Záložka] , mezi které se vklínilo ještě zapůjčené sochařské dílo, lze považovat za tři návrhy k pronikání do souvislostí mezi fotografickými obrazy a demonstraci odlišnosti recepce u každého z nich. Třikrát s tím samým, pokaždé jinak, ale také v produktivním napětí mezi nimi navzájem. Vztaženo k citaci v úvodu textu je  Příručka ke hvězdám jakýmsi teleportem, který nás sugestivních, někdy tajuplných a vždy technicky perfektně provedených obrazů přenáší k problematice vlivu jejich řazení  na typologii „příběhů“, které při jejich pozorování utváříme v mysli.

Jiří Ptáček