Heimlichův manévr

Vypuzení jako metoda K určitému typu dušení dochází při nešťastné kolizi dvou činností probíhajících přibližně v jednom místě a čase, totiž při dýchání a jedení. Stejně jako když se v úzké křižovatce srazí dvě auta a dál nepokračuje ani jedno, tak také v prvním případě obě činnosti rázem ustanou. Zatímco přestat najednou jíst jednoho v tu chvíli neporazí, s náhle ukončeným dýcháním se to má hůř. Nejíst lze dlouho, nedýchat jen žalostně krátce. Jako duch v posledku vždy vítězí nad hmotou, tak i dech triumfuje ve své důležitosti nad soustem. A tak sousto, vědomo si své věčné druhořadosti, vykoná trucovitě ďáblovu práci. Nemá-li ovšem v tuto fatální chvíli dojít k potupující výhře sousta, musí nastoupit metoda, jež hmotu vypudí. Pokud se tak stane a sousto je vypuzeno, dojde tímto aktem k jeho zásadní transformaci. Sousto už nikdy více není jídlem. Tuto prostou transformační metodu používá pro svou práci také tvůrčí formace kunstWerk. Dalo by se říci, že jde ve výsledku vždy o metamorfované vypuzeniny. Bez výjimky se zde střetáváme s výchozími výjevy a objekty, které jsou obecně známé a snadno rozpoznatelné, nečelíme čemusi neznámému, ba naopak; profánní a obligátní zjevnost, samozřejmost a poznanost vstupních elementů je až „dusivá“ a navýsost nevýtvarná. Následující manévr, ve svém záměru metodicky insitní, je však razantně zpochybňuje jak v rovině viditelného, tak také obsaženého, což koná jednoznačně pro jejich záchranu. Smysl pak dvakrát dává, že kunstWerk našel své útočiště v chatové oblasti – fyzicky i významově. Chata je vypuzeninou civilizace (nebo přinejmenším urbanizace) z její vlastní přemíry. Vznikla z „dušení se“. Je vydáveným domem, přesto domem není. Je bytím vypuzeným do přírody a právě proto není bytím v přírodě. Chata je ryzí žitá tvorba a arci uměním není. Čím tedy k čertu je?! Vpravdě snad masovým transformátorem tíhy hmoty v energii ducha.
Dr. Ludwig Hirsch