Houbaři

Poslední fotografický cyklus černobílých fotografií „Houbaři“ mladé brněnské autorky Barbory Přidalové zjevuje konceptuální charakter prací s nadsázku či ironií, jako dva zdánlivě neslučitelné světy. Z jedné strany zastavení v časové smyčce událostí, zcela banálních činností, z druhé intimní až metafyzický charakter místa (lesa) protkaného světlem, nekonečností a tajemstvím. Zachycení námětu kontrastních rovin světla a stínu zkoumá intimitu osob jí tak blízkých. Postavy splývají s přírodním místem a srůstávají zcela s biomorfními tvary stromů. Autorka jde se samozřejmostí proti formálním zásadám černobílé fotografie. Je to jakoby její vidění bylo zcela orientováno na barvu a její obsahové vyznění. Použitá „konceptuální ironie“ vytváření sněhových hub – objektů a následné umísťování tohoto nestálého materiálu zpět do přirozeného světa lesa nese stopy uměleckého počinu. Tato temporárně strukturovaná ironie se stává záznamem objektu, uměleckého artefaktu. Její diváci jsou jen ti nejbližší a jen ti jsou svědky zániku a umírání příběhu. Zůstává fotografický záznam jako forma, která může zprostředkovat emocionální relace či nechává upoutat svou rozhodností pojetí. Je to zároveň příběh postav na cestě do hlubin bytostného Já. Jde o iniciační model jak ho označil C.G. Jung ve své hlubinné psychoanalýze. Ve snění objevující se archetyp cesty lesem mění osobní prožívání v model poznání vlastního já.

František Kowolowski Brno, 2. 2. 2005