Intuitive Language

Buď se celou noc držíc se za ruce prochichotaly v koutě nějaké místnosti, nebo venku po prochlastané noci se skupinou přátel opěvovaly přednosti smažáku, anebo se doma hádaly se o tom, jak správně smažit cibulku do zlatova, než se do rendlíku přidají další ingredience.

Ve slovníku Niny či Adély se tomu říkalo buď schachtovat nebo adélovat, tedy buď to, či ono, ale nikdy ne obojí najednou. Dvě zdánlivě naprosto odlišné povahy, které se chovaly tak, že ani jedna z nich nebyla schopna to chování definovat. Nicméně tyto upřímné, vtipné, smyšlené hybridy jejich jmen a české mluvnice nejlépe vystihují jejich vztah a tudíž projekt této výstavy. Jedná se o rozpory, které se vzájemně vyrovnávají a vyvažují, o logické přemýšlení uprostřed chaosu, vytváření struktur a zároveň vzdorování těmto strukturám, a o pochopení kulturního determinismu, zároveň se zoufalou snahou vymanit se z pocitu bezmoci způsobeného jeho hranicemi.

Jde o to mít se hezky, naslouchat vlastnímu instinktu a najít intimní vztah. Milovat a být v této lásce poctivý – náležet. Svět šifer, instinktivního poznávání a abstraktního prostoru nekonečné jízdy po poušti à la Thelma & Louise. Možná, že vlastně ani nikdy nešlo o „schachtování“ nebo „adélování“, ale vždycky jen „schachtadélování“. Nina opustila tu druhou z vlastní vůle. Svět se teď najednou zdá být na konci, když jsou teď intimní rozhovory ponechány k luštění na bedrech jen jedné z nich. Ať je to sebetěžší, možná bude lepší jen pozorovat a učit se znovu žít. 

Tadej Vindiš a María Elínardóttir