Ivo Přeček

Dílo Ivo Přečka bylo obvykle zhodnocováno v souvislosti s olomouckou fotoskupinou DOFO. Jako její člen byl na přehledových výstavách představován především fotografiemi z pracovního prostředí, reagující od konce padesátých let na imaginativní proudy české fotografie, případně svými experimenty, objekty a asamblážemi. Ale současně se od roku 1965 datuje Přečkovo přátelství s Janem Svobodou a v neposlední řadě je z jeho prací zřejmé, že reagoval i na dílo Josefa Sudka. Ze Sudkova odkazu přebírá všímavost k prostým motivům z nejbližšího okolí, lyrický akcent a především důraz na světlo, které také často nechává rozehrát na poloprůhledných nebo průsvitných předmětech, jako je igelit na fóliovnících, okenní sklo nebo zabalený chleba.

Seznámením s Janem Svobodou nastává v tvorbě Ivo Přečka postupné odvracení se od speciálních fotografických technik, příklon k pojetí, tehdy označovaném jako „čistá fotografie“, velkému formátu negativu a práci s obrazem, kterou Antonín Dufek zformuloval do mnohokrát citovaného obratu jako „maximální zhodnocení minimálních námětů“. Zatímco Sudkovskou linii můžeme sledovat v rozsáhlém cyklu Zahrádky, Svobodovské inspirace jsou zřejmé v podobně rozsáhlé sérii Pyramidy, kdy Ivo Přeček fotografoval nejrůznější tvary stohů typicky dotvářejících krajinu okolí Olomouce. Jeho Promítání (1962), vytvořené ještě v prostředí fabriky, dokonce předchází pozdějšímu zájmu Jana Svobody o specifické šíření světla po struktuře stěny.
 

Ke Svobodovým stolům, poličkám a prázdným stěnám staví Ivo Přeček paralelu v podobě stohů, foliovníků a krajin Hané. Jeho fotografie hanácké krajiny z roku 1983, vystavěné plošně a tvořené z jemně odstíněných valérů, jsou dialogem s atraktivními, tradičně fotografickými regiony. Placatá, fádní, příliš tichá krajina okolí Olomouce byla nefotogenická a proto výzvou. Navíc tvořila paralelu ke Svobodovým tichým fotografiím sledujícím postupné rozlévání světla v prostoru. Jako nový prvek přináší Přeček zkoumání pohybu, někdy spojené se záznamem předmětu z několika úhlů pohledu. Do tichých zátiší spojovaných obvykle s nehybností vnáší pohyb i časovost a tím přezkoumává další z konstant fotografie.

Tomáš Pospěch

Spolupořadatelem výstavy je  Muzeum umění Olomouc.