Krajina 06

Vernisáž: 23.10.2007

Koncepce výstavy: Helena Blašková, Pavel Vančát

Krajina kolem Kolína je pověstná poměrně málo zvlněným terénem polí a plání. Nejeden Čech, zvyklý na zalesněné šťavnaté kraje, je na takovém místě fascinován otevřenou podívanou, hloubkou pohledu daleko do polabské roviny, která nakonec přechází v téměř panenský horizont. Jolana Havelková tuto kresebnou, jen občas narušenou linku obzoru svým způsobem dotváří a také abstrahuje. Nejde jí při tom o potvrzení či vyvrácení viděného, ale spíš o možnost, jak se podělit o zkušenost života v tomto určitém typu krajiny.

Číslo v názvu výstavy naznačuje, kromě časového kontextu práce, také možnou sériovou variabilitu, odvozenost a reprodukovatelnost jednotlivých krajin. Ambivalence konkrétního (roku) a virtuálního (sériové číslo) prostupuje celým projektem a je podpořena i zvolenou technikou a námětem. Jolana Havelková se skrz svůj telefon dívá daleko do krajiny, daleko za obzor, ale pomíjí přitom možnou hloubku obrazu. Velmi nízké rozlišení obrazových bodů mobilního přístroje jde proti logice věci, protože oproti citlivější technice s vysokým rozlišením, obraz abstrahuje a generalizuje formy, barevnost i prostor. Fotografie zanimované do projekčního pásma tím ještě více podtrhují archetypální monotonii Polabí. Rázem se ocitneme uprostřed širých pustých plání, možná sněhových, možná písečných a možná i mořských, kde tvary a podoby poskytují jen malou podporu konkrétním představám a vzpomínkám a pouze pohledem na horizont se ubezpečíme, že stále stojíme nohama na zemi.

Horizont charakterizuje podobu i povahu každého území a také ho ohraničuje a vymezuje od jiných krajů. Díky horizontu jsme spjatí s konkrétní situovaností a vytváříme si jasné stanovisko. Obzor je zřejmou linií oddělující oblohu od země, ale zároveň zdánlivou pomyslnou čárou. V ideální podobě je nultou zeměpisnou rovnoběžkou, která leží v nulté nadmořské výšce. Autorka rozšiřuje tuto horizontální hranici viditelnosti, aby nás nepřímo navedla k určité prvotní, původní krajině 0 - k pustině. Ta by totiž mohla být právě onou vyabstrahovanou matricí, pratypem krajiny, který nám zprostředkuje jiné perspektivy pohledu, s jinou logikou života a s jiným způsobem obývání světa.

Krajina 06 není ani intelektuálním konstruktem, ani pouhou smyslovou impresí, ale především krajinářským zážitkem, rituálním prožitím rodné krajiny, které je přirozenou dimenzí světa a které napomáhá zachovat si smysl a cit pro pozemský svět.

Helena Blašková