Krajiny

Současná fotografie prochází emancipačním procesem. Její podoby se stávají více sondami do oblastí definicí a jsou zkoumáním, čím může fotografie být jako médium uchopitelné v současném světě plném paradoxů a změněných paradigmat. Fotografie své světlo uchopuje už ne jenom jako hru se zaznamenaným výjevem, ale snaží se o novou podobu mimo tuto oblast. Uvědomuje si čím dál víc změny ve hře s „aparátem“ a jeho subjektem . Záleží víc na tom, kdo stojí za ním a jak jeho funkce poslouží myšlenému. Současní umělci více přispívají k dekonstrukci obrazu a posouvají estetiku záznamu směrem k volnému asociačnímu poli.

Tuto osvobozenou asociační hru s médiem fotografie rozvíjí také cyklus „Krajiny“ Michaely Thelenové. Cyklus čerpající z krajiny je podrobován metanaracím. Námět autorka volně „přesouvá“ mezi médiemi či jejich významy. Tedy motivem a předlohou fotografie se pro ni stává skutečná krajina, ovšem ne krajina zaznamenána přímo, ale jako snímek krajiny na monitoru počítače, či jako snímek krajiny zapojený do webové stránky. Tím, zdá se, jsou ironizovány postupy klasické fotografie na cestě k informacím. Co nutí autorku k propojení těchto zdánlivých neslučitelností? Thelenová upozorňuje na reprezentaci uměleckého díla -krajiny (Derrida), která je vnímatelnou a hmatatelnou součástí virtuálních „oken“ webových stránek. Tyto „okna“ nejsou dalším zdrojem informací, ale stávají se nepostradatelnou součástí krajiny. Vztahu fotograf – krajinář poskytuje autorka taktéž své osobité vymezení. Nechápe zachycenou krajinu jako duchovní poselství, ale všímá si jednotlivých typologií krajiny. Jsou to předobrazy samotných krajin – jejich archetypické znaky. Autorka uskutečňuje tedy následující proces:

1. Vyfotografuje reálnou krajinu digitálním fotoaparátem. 2. Přenese záznam do počítače a případně ho upraví. 3. Vytvoří webovou stránku se snímkem krajiny. 4. Naprogramuje stránku a převede fotografií do prostředí internetu. 5. Přefotí přímo z monitoru příslušnou stránku a převede tedy internetovou formu zpět do fotografie.

Tato nesmyslná hra s různými technologiemi a aplikacemi slouží autorce k převrácení významů a poselství těchto technologií. Počítač ztrácí své praktické využití a je umělkyní využíván ke zcela jiným účelům, než byl původně vytvořen. Michaela Thelenová záměrně ironicky podrobuje tuto absurdní cestu k získání napětí znejistěním fungování daného systému. Nakonec se dá říct, že fotografie nejsou zcela zbaveny určité poetiky. Jednotlivé výjevy ukazují snahu po propojení (i když lehce ironicky) klasické krajinářské fotografie s informačními technologiemi webu a internetu.

František Kowolowski/ kurátor výstavy