Late Autumn - Early winter

Původem, vzorem a cílem umění jest ráj. Vzor tohoto ráje jest zachováván především v srdci každého člověka;  člověk s ním přichází na svět;  patří k pokladu milosti přirozené; jest dědičný;  mimo to ráj nezanikl úplně; nebly vyhlazen beze zbytku;  trvá dále, ač se jeho tvářnost podstatně změnila, ač pozbyl mnohých výsad;  jest dosud viditelný v přírodě, v tvorstvu i v životě lidském. O jeho původním zřízení jsme poučeni ve Zjevení. Mimo to jsme k němu vedeni způsoby, o nichž učí věrouka.

Ráj jest původem umění už proto, že byl zvláštním dílem Božím, které bylo provedeno s úmyslem dáti člověku poznání krásy;  v ráji byla dána člověku řeč, byla stvořena žena, lidé obcovali s Bohem, nepodléhali smrti. Poznali všecku přírodu a dali jména tvorstvu. Tato jména byla posvátna a měla v sobě silu ovládající. Všecko, co lidi v ráji mluvili, bylo posvátné; jejich pohledy, pohyby a žádosti byly dosud lidským projevem Boží vůle. Byli obrazem a podobenstvím Božím. Jejich lidská sláva byla nezměřitelná, jejich duše vládly nad dosud mnoha ztracenými tajemstvími;  jejich těla neměli mezi tvorstvem hmotného soupeře, jejich krása byla dokonalá.

Cílem umění jest ráj už proto, že všecka lidská touha a obraznost se k ráji vrací. Umění vyhledává a poznamenává stopy ráje jako ukazovatele cesty. Poněvadž většinou bývají skryty a zastřeny, musí je umělec  hledati dosti pracně;  tři věci mu pomáhají hledati a poznávati: dedičná touha po ráji, osvícení a vnuknutí.
Úkolem umění jest tedy zachovávání ráje, rekonstrukce ráje a svědectví o ráji, pokud je to možno v časném životě.

Ráj nezanikl úplně;  nebyl vyhlazen beze zbytku;  udržuje se;  množství jeho zbytků jest ohromné a v tomto množství jest živoucí jednota, třebas není svědkem všeobecně zřejmá. Umění má tedy též úkol býti svědkem těchto dějin ráje po zrušení a rozptýlení.

Je-li každá sebemenší jednotlivost ze vzpomínek na ráj překrásná, pak jejich souhrn, který v sobě chováme a který snad nikdy ve svém živote nepřehlédneme v jeho úplnosti v jedné chvíli, jest pravým bohatstvím;  a tu třeba si vzpomenout, že ráj jest rozmetán po celém světě a že každý člověk skrývá v sobě, často jen nevědomky, jen nějaké  poměrně nepatrné zbytky.

Všechno co jest krásné, připomíná ráj a jest obrazem ráje; nezáleží vždy na obsahu a účelu té krásy, který v životě časném je mnohdy porušen; v ráji totiž tohoto porušení nebylo; tam nebyla krása ještě spojena s hříchem, neštestím a smrtí. Dědičná touha po ráji objevuje umělcovi rajský původ veškeré krásy zřejmé, to jest takové, která působí všeobecně na vnímavost lidskou, ať je to krásna těla, přírody, života, životnosti, osudu nebo myšlenky. Dědičná touha sídlí v nás a vychází z nás.

Osvícení přichází zvenčí. Původ jeho hledáme u Ducha Svatého, který jest nejvyšším dárcem a tvůrcem umění, jako Stvořitel je nejvyšším dárcem a tvůrcem krásy.

Jaroslav Durych
(z eseje “Poetika” - Essaye, 1929)