Mayday

Vernisáž: 20.3.2007

Kurátor: Helena Blašková

Ačkoli by se mohlo zdát, že se Markéta Othová sérií Mayday vrací k jedné fotografii z cyklu Staré zdroje, ve skutečnosti je záměr obou prací opačný. Spojuje je sice vnější podoba, sestávající ze soustředných bodových konfigurací, do protikladu je však staví pohyb, jenž obě práce ztělesňují. V případě snímku ze Starých zdrojů je to dostředivý pohyb, kterým skrze kruhové otvory na plochu filmu dopadají obrazy okolního světa, zatímco v sérii Mayday se jedná o odstředivý pohyb, kterým se do stran rozbíhají body na ploše jednotlivých fotografií. Snímek ze Starých zdrojů tedy postihuje obraz-vjem, jenž je zvnějšku izolován pomocí rámování, série Mayday naproti tomu obraz-afekci, jenž se vynořuje zvnitřku. Tento protiklad je umocněn užitím odlišných formátů fotografií, které implikují druhově rozdílné reakce pozorovatele. Jestliže velký formát věcných záběrů ze Starých zdrojů vyvolává senzomotorickou reakci, pak menší formát abstraktních kompozic ze série Mayday vede k čistě optické odezvě. Význam zde není konstruován skrze pohyb v prostoru instalace, která jednotným formátem a užitím černobílého materiálu spojuje obrazový materiál místně i časově zcela odlišného původu, jak je tomu v případě cyklu Staré zdroje, nýbrž prostým vizuálním uchopením. Všechny obrazy série Mayday jsou totiž pouhou variantou jediného obrazu. Vystupují před námi jako sekvence kruhových figur kaleidoskopu, které se sice bleskurychle přeskupují, zachovávají však symetrii, jež poukazuje k neviditelné síle vnitřního uspořádání optického stroje. Afektivní povahu těchto obrazů nepotvrzují pouze odstředivé trajektorie, v nichž dynamicky pulsují body jednotlivých kompozic, ale i název série, jenž vysílaný signál jednoznačně identifikuje jako volání o pomoc.

Karel Císař