Návraty Josefa Sudka

Josef Sudek zůstává nejpopulárnějším českým fotografem 20. století. Je ale také mimořádně závažnou referenční osobností evropské kultury. Proto je tak často vystavován, zvláště v replice svého někdejšího ateliéru, jejíž galerijní provoz započal 14. září 2000.
Josef Sudek, narozený 17. března 1896 v Kolíně a zesnulý 15. září 1976 v Praze, vyšel z amatérských kruhů. Profesionalizoval se po první světové válce. Zprvu se zaměřil na zakázky hlavně reklamní, ale zabýval se také architekturou a reprodukováním výtvarného umění. Od 40. let mířil volnou tvorbou proti dobovým proudům. Cílevědomý koncept si nedal rozbít ani oficiální normou socialistického realismu. Překvapivě se naopak vracel k piktorialistickým východiskům.
Coby zralý tvůrce předcházel diváckému těkání mezi detaily obrazu, vyznačenými kontrasty světla a stínu. O tom, jak své pověstné optické harmonie ladil, vyprávěl fotograf pralesů Rudolf Janda, jenž Sudka nezištně přivedl do hájemství jménem Mionší. Svědectví se zachovalo díky Ludvíku Baranovi. Klíčovou scénu zachytil v předmluvě k Jandově dosud nevydané monografii. Sudek „namířil aparát na vyhlédnutý motiv mezi 18. a 19. hodinou, v létě. Janda znal délky jeho osvitů kolem desíti minut, proto místo čekání si zašel na borůvky. Vrátil se po půl hodině. Mistr Sudek s Petrem Helbichem debatovali o moderním malířství - o Fillovi a Šímovi. Chvíli poslouchal, potom připomenul, že je čas k návratu. Ale Sudek, leže na mechu, odpověděl: ‚My exponujeme‘. Ten obrázek slezského pralesa, který Sudek později Jandovi ukázal, měl přeludné měkké světlo, které něžně omývalo kořeny, kmeny a traviny jako kouzelný přísvit - těžko napodobitelný jiným způsobem. To umožňovala více než půlhodinová expozice s maximálně zacloněným objektivem starého typu. Sudek rozkládal expozici do několika postupných fází a měnil tak atmosféru motivu v neuvěřitelné světelné senzace.“
Zakázkové fotografie se Josef Sudek vzdal roku 1940. Vedle mohutného cyklu Okno mého ateliéru (1940 - 1954), doplňovaného též později, aranžoval zátiší. Vystačil s těmi nejprostšími předměty, transponovanými v pozitivní obrazy pomocí kontaktního osvitu negativů. Rovněž procházkám pražskými zahradami a parky dal v průběhu války nečekaný fotografický výraz, působící až snově. To už byla vrcholná tvůrčí fáze: vznikalo klasické Sudkovo dílo, otevřené postmoderním aktualizacím.
Josef Moucha