Poslední snímek

vernisáž: 29.5.2008

koncepce výstavy: Jan Šerých, Helena Blašková

'Kameraman natočil výstřel izraelského tanku, který ho zabil...' oznamoval 16. dubna jeden z internetových denníků. Bulvární tón zprávy podtrhovaly kusé informace a záběry z výstřelem poškozené kamery, novinářovy poslední snímky. Se špetkou sarkasmu pravidelného čtenáře zahraničních katastrofických zpráv lze dál poznamenat, že novinář byl snědý hezoun, že šlo o záběry jak vystřižené z bollywoodských poloprofesionálních remaků a především o spor, zda smrt mladíka byla nehodou. Tedy vlastně o zdařilou žurnalistickou „reality show“, na jejíž dokumentárnosti ubral jen fakt, že proběhla masovými médii.

Výstava Poslední snímek Jana Šerých se v den otevření také stává součástí veřejné mediální scény, ale naštěstí míru její autenticity zveřejnění nijak neposunuje. A to i přesto, že také jako většina domácích zpravodajských agentur zrecyklovala výše zmíněnou zahraniční událost a tlumočí ji dále. Nesnaží se být populárně atraktivní a jednoduše srozumitelná a tak využívá jiného principu zpravodajství. Namísto hlavní narativní linie kopíruje „horizont“ dané události. Nahuštěnou mediální realitu cedí skrz sít´ vertikál a horizontál a jejich časoprostorové osy a dál ji v původní podobě nezobrazuje. Výsledkem jsou fotografie abstraktních geometrických šablon a také rastr černobílých fotografií, z nějž lze zachytit už jen světelné kódy morseovky, aby nám alespoň ony podprahově připomněly původní událost a její „vesmírnou povahu“. S jistou licencí lze totiž mediální strategii Jana Šerých připodobnit principu „kosmické cenzury“. Tento pojem převzatý z fyzikálních vesmírných teoriích označuje princip fungování černé díry a jejího „horizontu událostí“. Takový horizont je hraniční zakřivenou plochou černé díry, za níž se nedostanou žádné ani světelné informace z pozorovaného zdroje / tělesa. Je horizontem posledních možných zpráv, za který neradno vstupovat, protože by se mohla stát nehoda...