Privatissima 10.—70. let

Archiv výstav

Josef Sudek 26. 6. — 30. 8. 2018

Sdílet výstavu:

Kurátor | Josef Moucha

Negativy sice připomínají polotovary pozitivů, jenže obráceným podáním světel a stínů nezajišťují dostatečnou představu o předpokladech konečného zpracování snímků.

Odedávna si proto fotografové vyráběli předběžné průměty negativů na světlocitlivé papíry. Obvykle formou kontaktu 1:1. Privatissima Josefa Sudka (17. března 1896 v Kolíně – 15. září 1976 v Praze) jsou nejčastěji takovýmito náhledy. Vznikaly hned od jeho amatérských začátků a profesionalizace po první světové válce, neboli po celý autorův produktivní věk.

Privatissima poukazují k metodě, která zpravidla zůstává skrytá, a odhalují tedy zdroj slavných Sudkových kreací. Z naznačených postupů totiž autor odvodil těžiště zralého díla: zvýraznění soběstačnosti obrazů inspirovaly právě kontakty. Jako svrchovaný tvůrce bedlivě sledoval, zda mu náhledy nezevšední: chtěl se ubezpečit, budou-li pozitivy působivé i pro ty, jejichž dojmy nemohou podbarvovat vzpomínky na jeho ryze osobní inspirace. Jakmile však přistoupil k rámování kontaktních pozitivů černými plochami papírů větších formátů, přestalo význam fotografií předurčovat výhradně znázornění námětů. V obecné rovině tak privatissima dokládají, že fotografové exponáty doslova vytvářejí. (I když samozřejmě nejenom je. Ani samotné záběry nesbírají hotové...)

K zážitku z návštěvy Sudkova ateliéru patří vědomí, co všechno zahradní domek přečkal. Po demontáži a přenesení z Královských Vinohrad na Malou Stranu v něm svou éru dovršila portrétní firma Laube. Ačkoli majitel domu nemínil v druhé polovině 20. let pronájem dílny prodlužovat, přece si Sudek pokračování provozu v červenci 1927 smluvně zajistil. Nicméně na jaře 1985 tu bezmála uhořela fotografova sestra Božena Sudková a do ruiny se nikdy nevrátila. Počátkem léta 2000 zbývaly ze secesního studia pouze plány; 10. července podle nich začala vyrůstat stavba již potřetí; 7. září byla zkolaudována a o týden později zpřístupněna výstavou Josef Sudek. Umístění, velikost budovy, proporce vnitřního členění i vnější vzhled jsou věrnou replikou někdejší konstrukce. Sbírka fotografií skupiny PPF, z níž vystavený výběr privatissim pochází, se rozrůstá právě od roku 2000, kdy českou kulturní scénu Ateliér Josefa Sudka obohatil.

Galerie je přitažlivá rovněž díky geniu loci, spjatému s přepodstatňováním reálu (či spíše jeho proměnlivých vizí) v obrazy. Vždyť v místech nynější instalace zhotovoval Josef Sudek také vystavené fotografie. Nabízejí setkání s dobovými unikáty v jejich prapůvodním pojetí (a nikoli v pozdějších provedeních, pořizovaných zvláště k retrospektivám v 60. a 70. letech).

Josef Moucha

Zobrazit víceZobrazit méně

CV Josef Sudek
Josef Sudek ve sbírce PPF Art

vystavená díla (výběr)

vernisáž

Josef Sudek

*17.3.1896
✝15.9.1976, Praha

Světově proslulý český fotograf Josef Sudek se narodil v roce 1896 v Kolíně a zemřel v roce 1976 v Praze. Jednou z nejproslulejších osobností českého kulturního života se stal doma i ve světě uznávaný český fotograf Josef Sudek. Syn malíře pokojů se narodil v Kolíně a veškeré všeobecné vzdělání získal na venkovské škole v Nových Dvorech u Kutné Hory. Byl spíše samouk, i když studoval též na Státní grafické škole v Praze. Před tím se vyučil knihařem. Byl členem Klubu fotografů – amatérů na Žižkově a členem Spolku výtvarných umělců Mánes. Narukoval do první světové války a z italské fronty se vrátil bez pravé ruky. Nějaký čas žil v karlínské Invalidovně. Odtud pochází jeho první významný cyklus „Z Invalidovny“, který vznikl v letech 1922 - 1927. Odmítl úřednické místo a věnoval se svému životnímu poslání. Jeho dílo naplňuje od začátku 20. století všechny vývojové stupně, jimiž prošla moderní fotografie. Od dvacátých let se inspiroval Prahou. Známé jsou jeho cykly „Podzim ve Stromovce“, „Vltavská nábřeží“ nebo „Interiéry“ (pořízené těsně před dostavbou chrámu sv. Víta). Inspiraci však nacházel i v přírodě: cykly „Slovenská krajina“, „Krajina u Žebráku“, „Krajiny jižních Čech“, „Polabské krajiny“ apod. Do začátku druhé světové války se Sudek věnoval rovněž reklamní, reprodukční a portrétní fotografii. Od roku 1940 si vytváří neopakovatelný styl kontaktních fotografií, jimiž zpracovává svá osobní témata řazená do rozsáhlých a časově náročných cyklů. Tehdy začíná vrcholit jeho individuální přínos světovému umění. K jeho dalším hlavním cyklům patří např. „Skleněné labyrinty“, „Labyrinty“ či „Vzpomínky“. Josef Sudek se účastnil nesčetných výstav doma i v zahraničí. Vydal několik fotografických publikací o Praze a Pražském hradu. Jeho první monografie vyšla v roce 1956 v Praze. Po jeho smrti vyšlo doma i ve světě velké množství knih o jeho životě a díle.

samostatné výstavy / výběr

1976Uměleckoprůmyslové muzeum, Praha
Moravská galerie, Brno
Neue Galerie v německých Cáchách 1932Krásná jizba, Praha

povolání

1936nakladatelství Družstevní práce (1927-1936)

AteliérJosefa Sudka

Ateliér Josefa Sudka

Újezd 30, 118 00 Praha 1, Česká republika

Otevřeno denně kromě pondělí 12.00 – 18.00 hod

Tel.: +420 251 510 760

Vstupné 10 Kč

/ pro studenty výtvarných škol vstup zdarma