Reálný minimalismus

(…) To, co nám zde Černický v tak impozantním rozsahu a rozptylu předkládá, může být chápáno jako rozverná cestovatelská hříčka, ale pro ty citlivější to může také odhalovat globální spiknutí moderního řádu. Je to nakonec dokonale vykrystalizovaná paranoia dnešního světoběžníka – a Černický se rád nechává paranoiemi unášet, aby na nich stavěl svoje příběhy a projekty. Obraz civilizace jako globálního organismu, která prorůstá planetu od jeho domovské pražské Libně (na jednom snímku najdeme v pozadí Hrabalem proslavený Palác Svět, vzdálený minutu od Černického ateliéru) přes Tibet i Arizonu. Přesné lokace se však záhy stávají podružnými, výskyt přerůstá v pandemii. Anonymní absurdní výhonky civilizace se tak stávají faunou 21. století, druhově navzájem příbuzné, ale při každém výskytu se vyjevující v jiné formě a mutaci.

(…) Ptát se po skutečném a jasném původu a smyslu toho všeho přímo samotného autora by bylo nejen zbabělé, ale především by to popřelo samý smysl celého projektu, který se nakonec, tak jako většina jeho díla, ocitá někde mezi vědou a pohádkou. Z tohoto pohledu je otázka reálnosti či fantasknosti vlastně dávno bezpředmětná. Černický se prostě snaží obrazně dokázat, že naše civilizace schopností vlastní rekreace už dávno překonala přírodu. Svět je jen neustále a opakovaně realizovaná fikce a největšími mimozemšťany jsme nakonec my sami sobě.
Pavel Vančát

(úryvek textu Reálný minimalismus nebo globální paranoia, 2013)