Sabine Reinfeld, možné já, posedlé objekty — posedlé já, možné objekty

Během precizně ztvárněných pohybových sekvencí, ve velmi vypjatých pozicích či excesivně opakovaných gestech navazuje na klasické prvky performativního umění a zhmotňuje fyzický akt jako prostředek obrazového ztvárnění

Poetické bádání Josefa Sudka po povaze fotografické reprodukce uměleckých děl bylo inspirací a počátkem pro site-specific instalace a fotografie umělkyně Sabine Reinfeld vytvořené speciálně pro festival. Podobně jako Sudek i ona s určitou posedlostí zkoumá téma reprodukce prostřednictvím performativní fotografie: Projekcí několika vrstev fotografických negativů na sebe se samotná Reinfeld setkává se svým tělem jako objektem a zároveň dává nový život Sudkovu obrazovému archivu. Tento proces doplňuje svými autoportréty vytvořenými v zahradách Ateliéru Josefa Sudka a Rothmayerovy vily. Odkazuje tak k Sudkovým fotografickým reprodukcím venkovních soch. Tělo umělkyně konfrontuje, jedná a zprostředkovává – což Reinfeld popisuje jako bitvu „extrémního narcismu s intenzitou věcí“.