Space for sale

Loupala hrách a myslela na moře
úryvek z doprovodného textu ke knize: 
Peter Fabo / NAIL ART

Když začne hořet začátek, bude i konec sežehnut v divokých plamenech.
Bylo by pošetilé psát o tom, co je zjevné. Co je zjevné, je však i mlhavé. Obrazy lze popisovat, ale padá na nás únava, ještě než se do toho pořádně pustíme. A přesto, deskripce může být poezií a poezie může být deskripcí. Neznámé ruce v tomto okamžiku drží knihu a ona je světem. Vesmírem z barevných zrnek. Pokud bychom zůstali pošetilými, dali bychom této knize účel evokovat a asociovat. Svět barev, svět rodinný, svět městský, variace všech světů tam venku a nás. My a svět, nic menšího není v sázce. Možná ovšem cítíte stejně jako já, že dnes už se nemusíme obhájit před světem tam venku, ale sami před sebou, nebo lépe před současným člověkem, který je v každém z nás. Ten paprsky zároveň pohlcuje i odráží, není černým, ani bílým, je živlem. Rád se skrývá i vystavuje na odiv. V knize se mísí a střetávají jeho odstíny. Jsou to vztahy člověka ke světu, ale zároveň vztahy světa k člověku. Nezáleží na tom, z jakého úhlu se na to díváme, neboť stěžejní je mnohopohledovost, jakási subverzivní a nenápadná rozpolcenost. Nevím, kdo jsem, ale vím, když jsem deformován, četl jsem. Nezbývá než souhlasit. Pravdou je vše a co pravdou není, pravdou bude, nebo bylo. Dnes ráno jsem viděl na zdi nápis No future. Ano, začátek konce je na dohled, ale zároveň cítíme velké množství energie, které šustí stránkami této knihy. Neustále, vybíjení a dobíjení je ona zacyklená magie, která jako mechanický strojek otáčí stránkami; a vytváří jejich obsah. V každém obrazu se můžeme skrýt, v každém obrazu se můžeme zjevit. Vlastnit znamená rozevřít a proniknout. Stáváme se obrazy více než kdy dřív. Obraz je ruka, které chceme podat ruku, zašedlá, třpytivá. Není vlastně příznačné, že dříve obrazy ilustrovaly texty a dnes texty ilustrují obrazy? Loupala hrách a přitom myslela na moře. 

Živote, pavučino nenápadného odporu, rozvlní tě pavouk, který tiše leze v rohu mého pokoje.

.....

František Fekete