USSA

Výstava s názvem USSA je výběrem ze souboru Kratochvílových fotografií „Homeland In/Security“ (Domovská ne/bezpečnost), který vznikl v roce 2004 v New York City a Washingtonu D.C. Tématem jsou fotografie zachycující změněnou atmosféru na ulicích amerických měst po teroristickém útoku 11. září 2001. Všudypřítomnost bezpečnostních kamer, policejních kontrol u vstupů do veřejných i soukromých budov, pohledy členů veřejných i soukromých bezpečnostních složek postávajících po ulicích - to je to, co Kratochvílovi připomíná atmosféru v „Soviet blocku“, ze kterého emigroval přes západní Evropu do Ameriky. „…Protože Amerika, i když má svý problémy, byla vždycky good, protože to byla země svobody. Proto tam lidi odjížděli, aby byli free, žádná náboženská nebo politická perzekuce. V Americe se na tebe nikdo nedíval skrz prsty kvůli tomu, kdo seš. Když jsem tam přijel, nemusel jsem šeptat, jako šeptali čeští emigranti ve Švýcarsku, aby Švýcaři nepoznali, že jsou cizinci, a nedívali se na ně blbě. Proto jsem ve Státech rád žil, proto jsem tam odjel z tý západní Evropy, kde se národy nesnášej. Evropa je dodneška rozesranej kontinent, Amerika byla jiná…“.

Jedenáct černobílých fotografií, vystavených premiérově v Ateliéru Josefa Sudka, odráží způsob, kterým byly pořízeny. Za pochodu, za špatných světelných podmínek, v reji davových shromáždění. Svižný „street“ styl připomíná nezávaznou automatickou lomografii. Nezastavit se, protože pak už nic nevyfotíš. Jenomže u lomo jde o význam okamžiku, který se nesmí „umazat“ autorovou vědomou spekulací o výsledné podobě snímku. Tady se nesmíš zastavit, protože pak už nic nesmíš vyfotit.

Zkušenost, vizuální bystrost a znalost prostředí umožňuje Kratochvílovi zaznamenat to podstatné, to, co „nemáte proč fotografovat“. A o to tu jde.

Zdvojené S v názvu výstavy by nemělo být chápáno jako laciná přesmyčka s politickým významem. Do života americké společnosti, která je symbolem individuální svobody, se vkrádá mašinérie, jež ji kousek po kousku o svobodu připravuje.

I když je Kratochvíl živel a s fotoaparátem pracuje instinktivně, smyslem jeho práce není provokovat, překračovat pravidla. Programově nejde tam, kde se pravidla překračují, ale tam, kde dodržování „pravidel“ /předpisů, ústavy, mírových i válečných paktů atp./ přináší neštěstí, bezpráví a nesvobodu jednotlivcům. Nesvobodu, ze které se Kratochvíl sám dlouho vytloukal.

David Korecký, kurátor výstavy