Wind in the Organ

Zvuk píšťaly varhan šířící se kamenným tichem chrámu, podobný paprsku světla proniknuvšímu puklinou do statisícileté tmy jeskyně.

Odraz vrcholků hor v hladině jezera, nehybné jako černé zrcadlo.

Vějíře světla přetínající interiér Svatého Víta okem Josefa Sudka.

Vítr prohánějící se ve varhanách.

Druhá společná výstava Terezy Štětinové a Lucii Papčové je prohloubením jejich subtilního dialogu, který se tentokrát odehrává ve specifickém prostoru ateliéru Josefa Sudka. Výstava Wind in the Organ na tento kontext reaguje spíš podvědomě něž záměrně, a proto snad také přesvědčivě. Do komorního ateliéru vstupují díla Papčové a Štětinové neinvazivně a přesto razantně: přímočarost a svým způsobem prostota, čistota jejich uměleckého gesta konvenuje Sudkovu odkazu.

Obě umělkyně se vztahují zejména k přírodě, k jednoduchým motivům a ryzím materiálům a postupům, které ovšem v jejich podání nepostrádají vysokou míru propracovanosti a suverenity, pokud jde o ovládnutí náležité techniky. Opakujícím se tvůrčím principem je zde zrcadlení, a to na různých rovinách – v jednotlivých dílech i napříč tvorbou umělkyň. Křehké objekty Terezy a křehká analogová zobrazení Lucii, téměř unikající našemu zraku, mají schopnost vnést sem jakousi velkolepost, která může připomenout vyzařování neoddiskutovatelné vážnosti, jíž měla Sudkova fotografická zátiší.

Prostřednictvím nového Luciina videa pak výstava získává ještě artikulovaně duchovní rozměr. Obě autorky nás symbolicky zvou pod povrch, do hloubky – do nitra krajiny i nás samých. Nabízí prostor usebrání, kde se dunivý zvuk varhan odráží v kompozici vertikál hedvábné látky, kde se měkkost setkává s pevností a světlo s tmou, kde příroda sama je chrám a zdroj inspirace i (sebe)poznání.

Tereza Jindrová