Yellow Box

Výstava Yellow box se skládá ze tří částí, odkazujících ke skrytým operacím a procesům, které se vztahují k současnému fotografickému obrazu.

První z nich jsou fotografie koltanu (kolumbit-tantalit) vzácného minerálu, využívaného k výrobě elektronických součástek pro mobilní telefony a počítače. Patří do skupiny tzv. konfliktních minerálů. Jeho těžba je mnohdy spojena s válečnými konflikty, vykořisťováním, černým obchodem a dětskou prací především na území Konga. Proto bývá také nazýván „krvavým koltanem“.

Videa pracují s obrazovým vyhledáváním (Reverse Image Search). Běžný typ vyhledávačů nabízí uživatelům obrazy hledané podle klíčových slov. Obrazové vyhledávače oproti tomu hledají vizuální podobnost jedné nahrané fotografie. Párují barvy, kontrasty, tvary nebo hrany. Těchto obrazových vyhledávačů je několik a každý využívá jiné algoritmy a jiné databáze. Řady “podobných” fotografií se pak liší v obsahových rovinách, asociacích a interpretacích, které nabízejí.

Zvuková instalace tematizuje materialitu internetu a samotných datových úložišť, jejich energetickou spotřebu. Enormní množství elektřiny je nutné k napájení serverů, úložných zařízení, ale hlavně k provozu chladicích technologií.

Jak píše Jussi Parikka: mediální technologie propojují materialitu, hardware a energie s geofyzikální přírodou. Ať už mluvíme o minerálech, energiích nebo odpadu. Příroda umožňuje mediální kulturu a nese její tíži.

Bára Mrázková

Budoucnost, jež se “podobá” minulosti, si lze představit pouze tak, že ji vidíme jako její přímou projekci, a je tedy předvídatelná. Tak, jako přesně víte, kde jste se narodili, budete stejně přesně vědět, kde zemřete. Představit si budoucnost prosycenou nahodilostí, a nikoli jen jako deterministické prodloužení našeho vnímání minulosti je duševní operací, již nejsme schopni. Nahodilost je příliš mlhavá, než aby byla kategorií sama o sobě. Mezi minulostí a budoucností existuje asymetrie, která je příliš subtilní na to, abychom ji sami od sebe chápali.

Prvním z následků této asymetrie je skutečnost, že se ve svém přemítání o minulosti a budoucnosti nepoučíme ze vztahu mezi minulostí a minulostí, která ji předcházela. Narážíme tu na jakousi slepou skvrnu: přemýšlíme-li o zítřku, nevycházíme z toho, co jsme si předevčírem mysleli o včerejšku. V důsledku tohoto introspektivního omylu se nedokážeme poučit o rozdílech v našich předchozích předpovědích a tím, co se poté opravdu dělo. Uvažujeme-li o zítřku, představíme si jej zkrátka jako další včerejšek.

Nassim Nicholas Taleb, Černá labuť: Následky vysoce nepravděpodobných událostí