Zrušená zastávka

Zrušení té či oné zastávky je životní banalitou, s níž se průběžně setkáváme a zpravidla jí nevěnujeme příliš pozornosti. Samozřejmě do okamžiku, kdy se taková skutečnost střetne s naší každodenní praxí. Tehdy si vyslouží náš odpor a kritiku. Může se ale stát, že se se zrušenou zastávkou setkáme znenadání, nečekaně na místě, které důvěrně známe, kam se po letech vracíme. Tehdy je naší reakcí překvapení iniciující proud vzpomínek. To, co jsme kdysi považovali za běžné, najednou absentuje a tím v nás vyvolává pocit nostalgie a melancholie.

I díla Adély Leinweberové balancují na hranici banality - něčeho, co je běžné a přehlížené - a katalyzátoru emocí. Prostřednictvím jejího aparátu se stáváme pozorovateli, voyery malých každodenních etud, v nichž není nic neobvyklého, a přesto nesou pozitivní patos. Nezáleží, jestli je scéna vytržená z Prahy, Barcelony nebo Benátek.

Ve svých video-básních, které jsou většinou téměř statické, sleduje Adéla individum, jeho bezděčnou osamělost i snahu ji překonat. Nic nekonstruuje, pouze vybírá z obrazů, které ji obklopují. Ve svých videích jen konstatuje svět, který esteticky dokresluje fotografiemi okenních drapérií a symbolicky doplňuje objektem opuštěného sršního hnízda.

Výstava se svou instalací snaží obrátit zažité zvyky spojené s Ateliérem Josefa Sudka a i tím diváka stimulovat, aby si všímal banálního v novém světle. Adéla Leinweberová, která dlouhodobě s dobrosrdečným humorem i lehkou ironií ve své tvorbě odkrývá silné emoce spojené s důvěrností a intimitou, zde vytváří neprvoplánovaný monolog děl, která jsou studií samoty z mnoha jejích úhlů: nechtěnosti, nezaslouženosti nebo naopak nutnosti.

Tereza Jindrová, kurátorka výstavy